Tutanchamonova pomsta
Psal se listopad roku 1922. Z Káhiry se do celého světa rozletěly telegramy oznamující neuvěřitelný objev Tutanchamónovy hrobky. Howard Carter, archeolog zodpovědný za vykopávky , financované bohatým anglickým mecenášem lordem Carnarvonem, se však nezmiňoval o varováních egyptských feláhů: "hlavne nesmíte vyrušit faraona z jeho posledního spánku!" Carter nevzal toto varování v potaz a skupina archeologů proniknutím do hrobky zřejmě přivolala faraónův hněv.
Dne 5. dubna 1923 lord Carnarvon náhle zemřel na kousnutí nakaženým komárem. Po Káhiře se říkalo, že smrt byla ve skutečnosti způsobena kousnutím štíra, posvátným zvířetem starých egypťanů. "Smrt svými křídly zahalí každého, kdo se odváží narušit faraónův spánek," stojí na pečetí, kterou archeologové při vstupu do hrobky rozlomili. Během krátké agónie lord Carnarvon několikrát vyslovil Tutanchamónovo jméno. Na svou ošetřovatelku volal: "To je konec, slyšel jsem volání, připravuje se." Ve stejném okamžiku zhasla v celém domě světla. Vyděšená ošetřovatelka vyběhla z místnosti, aby znovu zapijila elektřinu.Když se vrátila, byl už lord Carnarvon mrtev.
Feláhové pracující na výzkumu hrobky hovořili o prokletí. Tyto zvěsti se v Káhiře a v zápětí prostřednictvím mezinárodního tisku rozšířily po celém světě. O několik týdnů později náhle zemřel plukovník Audrey Herbrt, mladší bratr lorda Carnarvona, a po něm i zdravotní sestra, která mecenáše ošetřovala.
Špatných znamení přibývalo. Kanárka, jehož si Carter každý den nosil na místo vykopávek spolkla kobra. Richard Bethell , mladý osobní tajemník Howarda Cartera a jediný syn lorda Westburyho, náhle zemřel. Jeho otce postihl stejný osud o tři měsíce později. Zemřel i profesor Lafleur, který zkoumal předměty nalezené ve faraonově hrobce. Pak přišla řada na Arthura Mace, blízkého Carterova spolupracovníka, jenž zemřel krátce po otevření hrobky. Další vědec pracující v hrobce, doktor Evelyn White začal pociťovat tíseň. Upadl do hluboké deprese a nakonec se obvěsil. Před smrtí se své rodině zmínil o prokletí. Zemřeli i archeolog Douglas Reed, profesor Douglas Derry a manželka lorda Carnarvona. V New Yorku, Paříži, Londýně či Káhiře všude novináři předkládali ty nejeneuvěřitelnější teorie. Znepokojené egyptské úřady vyslaly na naleziště pozorovatele, který rovněž zemřel.
Byly předloženy nejrůznější hypotézy. Hovořilo se o záhadném jedu, jímž byly napuštěny stěny hrobky a který přetrval na věky. Pokud je to však pravda proč byli postižení pouze Evropané a nikliv řada feláhů, kteří se na výzkumech rovněž podíleli. Během Tutanmánie se vynořila řada otázek, které přispěly ke vzniku mýtu o prokletí spojeném s Tutanchamonovou hrobkou.
Této kletbě zřejmě unikl jen Howard Carter. Objevitel královské hrobky byl však postižen jinak v roce 1939 zemřel v úplném zapomění a obecném nezájmu. Během několika málo let zemřelo sedmnáct vědců v plné životní síle. I přes nejrůznější teorie zůstává tajemství doposud neodhaleno. Snad šlo jen o shodu okolností, náhodu....... a nebo to opravud bylo dílem staré Tutanchamonovy kletby?
Nevěřím tomu, spoustu se napsalo o jakési kletbě, která dokonce méla být vtesána na zapečetěném vchodu, ale všechno to byly jen výmysly. Tenkrát se takových výplodů fantazie ujali hlavně spisovatelé, kteří v hrobce Tutanchamona viděli dobrý námět pro své knihy. A lidé? Ti rádi takové věci četli, takže proto se takové fámy rozšířili....